Lietuviškas Midus

LT01

Lietuviškas midus je nejstarší (stále fungující) závod na výrobu medoviny v Litvě (od roku 1959)

Medoviny Trakai a Stakliškės jsou stále vyráběny podle stejné receptury a technologie, jako se vyráběly od počátku založení společnosti.

„Lietuviškas midus“ pořádá pro své hosty exkurze a ochutnávky. Během exkurze si hosté vyslechnou vyprávění o vzniku starého nápoje a uvidí staré nádobí, ze kterého se pila medovina v nově zřízeném muzeu medoviny. V pracovní dny mohou hosté navštívit i firemní sklepy, kde nápoje zrají, a prohlédnout si další prostory firmy. Během degustací mají hosté možnost vyzkoušet si námi vyráběné nápoje a ohodnotit jejich chuť a složení. Součástí areálu společnosti je i concept store, kde si hosté mohou zakoupit některé z našich nápojů. Degustace a exkurze jsou organizovány pro návštěvní skupiny minimálně 8 osob, z nichž všichni musí být starší 20 let. Je nutná předchozí registrace.

Podíváme-li se na historii litevského kulinářského dědictví z perspektivy 21. století a zhodnotíme přínos jednotlivých faktorů k oživení a rozvoji medoviny, lze A. Sinkevičius svým způsobem přirovnat k tvůrcům renesance. Stejně jako tyto univerzální osobnosti obdivovaly a tvořivě napodobovaly výdobytky starověku, uměl i tvůrce litevské medoviny všechno – zformovat myšlenku starého nápoje, popsat jej a uskutečnit. V této oblasti se projevuje všestrannost osobnosti A. Sinkevičius. Je nejen snílek, ale i technolog. Vše v jednom.

Přemýšleli jste někdy, který alkoholický nápoj je nejstarší na světě? Který nápoj je považován za víno severní Evropy, které se vyrábí z vody a medu? Odpověď je medovina. Tento nápoj se objevil před několika tisíci lety a byl o něco později zapomenut, ale nyní se vrací jako jedinečný, speciální a luxusní nápoj.

Začátek výroby medoviny je v každém regionu jiný. Například v Persii a Indii se medovina začala vyrábět přibližně před 8 000 lety, zatímco v archaické Číně a Íránu bylo možné tento nápoj ochutnat již v roce 7 000 před naším letopočtem. Je také možné najít nějaké informace o medovině v sumerských a chetitských spisech, ale nejstarší zpráva o medovině byla zaznamenána v hinduistické Rigvédě, posvátných písmech.

První historickou zprávu o používání medoviny v Pobaltí lze nalézt v Geographica od řeckého geografa a filozofa Strabóna (64-24 př. n. l.), kde popisuje kmeny, které žily u Baltského moře, a zmiňuje, že „mít med a obilí, vyrábějí určitý nápoj“. Ve Wulfstanových vyprávěních z roku 890 se o Baltech říká: „Králové a šlechta pijí kobylí mléko, zatímco chudí a otroci pijí medovinu. Polští badatelé však s takovým tvrzením nesouhlasí a tvrdí, že medovinu hojně konzumovali rolníci, řemeslníci i šlechtici.

Na vilniuském panství krále Zikmunda II. Augusta se každý týden spotřebovalo 30 sudů piva a 30 sudů medoviny. Medovina se často konzumovala na panství Zikmunda II Vasy a Władysława Vasy. Radziwiłł, slavný litevský šlechtický rod, měl dokonce svého vlastního varníka medoviny. Na základě dochovaného inventáře v rámci panství lze usuzovat, že nebylo panství, které by nemělo pivnici nebo pivovar a že se na stejném zařízení vyrábělo pivo a medovina.

Medovina se často objevuje v litevském folklóru, zejména v písních. Nemělo by to být žádné překvapení, protože medovina se používala při pohřebních obřadech, při uctívání božstev a samozřejmě při hostinách.
Mezi 18. a 19. stoletím docházelo k kácení lesů, čímž se eliminovalo včelaření na stromech, což lze považovat za konec medoviny. Medovina se vařila při vzácných příležitostech, ale její obliba a sláva už dávno pominuly. Medovina se stala zvláštní legendou. Ve 20. století však byly učiněny pokusy o jeho oživení.

Výroba medoviny jako průmyslové odvětví byla zahájena ve 20. století. Aleksandras Sinkevičius byl průkopníkem tohoto odvětví – prominentní a jedinečná osobnost 20. století v potravinářském průmyslu, která ve většině případů předběhla dobu.
A. Sinkevičius byl uveden do potravinářského průmyslu v roce 1938, kdy pracoval v pivovaru Kaunas. Později odešel pracovat do pivovaru Prienai, když byl v roce 1944 vyhoštěn. V roce 1948 se však vrátil a pokračoval ve své práci v pivním průmyslu.

První várka medoviny – 800 litrů medoviny s názvem Dainava – byla vyrobena 8. září 1959, v roce 1961 bylo plánováno vyrobit 30 000 litrů této medoviny. Velmi brzy se na trhu objevila další medovina: Dainava, Vilnius, Bočių, Gintaras, Stakliškės, Prienų Šilai a medově hořké nápoje Šventinė a Suktinis.

V roce 1969 udělil Výbor pro vynálezy a objevy při Radě ministrů SSSR A. Sinkevičiusovi objevitelský certifikát na způsob výroby medového nápoje Lietuviškas Midus. A. Sinkevičius se snažil své technologie výroby medoviny zaregistrovat i v jiných zemích. 11. listopadu 1972 byl jménem Jejího Veličenstva královny Alžběty II. vydán patent na výrobu medoviny, který platil šestnáct let a znamenal, že „Lietuviškas Midus“ nelze používat bez povolení továrny Stakliškės.

Medovině a medovinovým nápojům A. Sinkevičius se dostalo velkého uznání v Litvě i v Sovětském svazu, byly k vidění a s velkým ohlasem na různých mezinárodních veletrzích.